Cestou na Grand Prix vám Malajsie může být naprosto lhostejná. A pak, o rok a deset knížek později, je členem expedice business kostýmek.
Ani po týdnu čekání ještě Permission letter nepřišel, tak bych kostýmek mohla ignorovat. Ale kdepak, už je připravený v kufru. Poletí přes půl světa, aby možná strávil půlhodinu v galerii malajsijského parlamentu a sledoval debatu o státním rozpočtu.
Ve čtvrtek mají poslanci dress code tradiční batik. Batik rovná se stát Kelantan. Takže v Kota Baru zajedu koupit halenku. Potřebuju s sebou formální obuv, takže půlka zavazadla pryč. A může za to jediná fotka z roku 2014.
An ignorant in postnormal times
Když jsem se loni chystala na Sepang, vybavila jsem si o Malajsii jen pár zásadních věcí. Třeba to, kdo tam v roce 2011 přejel krk Marku Simoncellimu. Nebo kdo tam v roce 2016 vyhrál hlavní závod superbiků.
Do poslední chvíle to byl hon za kvantitou navštívených závodních okruhů. Na Malajsii mě nezajímalo skoro nic. Abych měla pocit rozumné přípravy, před cestou jsem přečetla pár článků na wikipedii.
Jak je možné, že ty články vyznívají úplně jinak, když je čtete na místě?
Evolution of a motorsport die-hard fan
K myšlence cestovat do Malajsie mě přivedla fotka z roku 2014, kdy se závodníci fotili u dómu s kupolí. Stejně jsem nevěděla, kde začít, tak proč ne přímo tam. Ubytování vyřešené a program na víkend jasný. Zbývalo vybrat místa, kde protrpím zbytek týdne. GP jako vrchol dovolené, odřídit pár road tripů a hurá domů. Tenhle plán nevyšel.
Malajsie najednou byla skutečná. Stačilo rozhrnout závěsy a panorama Kuala Lumpur jste měli jako na dlani.
Druhá nejvyšší budova světa, Merdeka 118. Televizní věž KL Tower. Petronas Twin Towers. Tun Razak Exchange. Nalevo za růžovou mešitou září vysokohorské středisko Genting Highlands.
A ta ohromná budova napravo, to je palác premiéra. Před ním se závodníci fotili. Nejspíš tam ráno bude někdo sedět. Jak zemi může vést člověk, co má za sebou tolik kontroverzních kauz? Proč ho několikrát zavřeli za chování, které by u nás bylo naprosto v pořádku?
Studium malajsijské historie vás nevědomky dovede doprostřed noci. Za tři hodiny vás znovu probudí muezzin. Budete to dospávat a přijdete o půlku dne. Kvůli čemu? Kvůli cizím kontroverzním politikům. O tři až čtyři generace starším, než jsou závodníci.
Jenže ráno z okna koukáte do kanceláře skutečného člověka, který vám přes noc dal spoustu otázek a žádné odpovědi.
Týden uteče jak voda a zbývá víkend, abyste zjistili, že Malajsii vůbec nerozumíte. Čas strávený na okruhu zkrátíte na minimum. Jako byste snad přijeli kvůli závodům.
Capturing questions
Zatímco z jiných zemí si přivážím navštívené okruhy a několik zajímavých silnic, z Malajsie to byl seznam otázek.
Ty dálnice jsou tak evropské, že vám to nedá a bádáte. Mají v té zemi vůbec něco, o čem nerozhodl jeden technokrat?
Další noc zjistíte, proč se každý druhý jmenuje Tun. Co ten dotovaný benzín? Začnete vnímat rozdíl mezi malajský a malajsijský.
Jak pochopit Malajsii? Na youtube a instagramu najdete hlavně jídlo, barevné schody a tisící střechu s nekonečným bazénem. Něco sníst, vyfotit se u toho a honem k další atrakci.
Všechny ty fotky z trochu jiného úhlu a s jiným obličejem mi zachránily cenné dny. Zbytečně, když jsem s poznáváním země stejně začala až po tom, co závodníci odjeli Velkou cenu a já se vrátila domů.
Cítila jsem mentální dluh vůči Malajsii. Dostala jsem tolik podnětů a zahodím čas cestováním po turistickém západě? To jsem rovnou mohla pro selfie na barevné schody.
Doktor v paláci a reformátor za mřížemi
Vzhledem k tomu, že městská knihovna v Praze má k Malajsii dvě publikace, vrhla jsem se do vytváření sbírky knížek sama.
Knihy nové, použité i zatuchlé jako ten zažloutlý poklad z roku 1970. The Malay Dilemma, která byla hned po vydání zakázaná.
Se vším, co dodnes na Malajsii nechápu, mě seznámili dva její premiéři. No, alespoň ohledně jejich knih nemusíte mít obavy o pravost autorství.
Premiérský palác, stejně jako osmdesátitisícové administrativní město, kde jsem bydlela, mezinárodní letiště, na které jsem přiletěla, moje oblíbené dálnice i Sepang International Circuit nechal postavit Mahathir. Doktor, který zažil sto let zásadních zlomů novodobé Malajsie a část její historie sám tvořil. Opravdu byl schopný udělat cokoliv, aby se udržel u moci?
Co kdyby Mahathirova politika upřednostňování Malajců ze sedmdesátých let dávno neplatila?
Když jsem po nocích mžourala do displeje, v premiérském paláci úřadoval Anwar. "Prime Minister AI", jak ho oslovil šéf NVIDIA při jejich setkání. Jak dokázal nezahořknout po více než dvaceti letech, které mu na vrcholu kariéry vzaly soudy a vězení kvůli údajně vykonstruovaným obviněním?
Co Anwarova integrita, když jeho vlastní strana odmítá kumulaci funkcí a on se přesto po nástupu do premiérského úřadu rovnou jmenuje ministrem financí?
Rethinking myself
Všechno, co jsem si o fungování světa myslela, dostalo zabrat.
My Evropané máme zvláštní nadání definovat a nálepkovat svět kolem nás jednoduchými pojmy jako demokracie proti autoritářství, tolerance proti rasismu, transparentnost proti korupci. Malajsie a její politická elita vám tohle pohodlné binární vidění úspěšně rozmlží.
Sledovat zemi, kde vize jednoho doktora dokázala z džungle vysekat infrastrukturu západního střihu, a navíc zachovat relativní jednotu navzdory unikátnímu etnickému mixu...
VIP vstupenky na okruh a pětihvězdičkové hotely jsou nablýskaná pozlátka. Skutečný luxus cestování začíná ve chvíli, kdy si přiznáte vlastní ignoranci a rozhodnete se ten mentální dluh vůči danému místu do posledního ringgitu splatit.
Malaysian journey 2.0
Před rokem jsem o tu zemi vůbec nestála. A dnes, v pátek odpoledne, zatímco Anwar předkládá rozpočet pro rok 2027, business kostýmek letí z KL na Velkou cenu Indonésie. Doufajíc, že zapípá příchozí email a já v něm najdu přiložený Permission letter na příští čtvrtek do Dewan Rakyat, poslanecké sněmovny.
Vždyť už se v kufru mačká i hedvábný, ručně malovaný baju kurung z mekky malajsijského batiku! Další zákaznice mi u zkušební kabinky důrazně doporučovala: „Nekupujte to v KL, stejně to obchody sourcují odtud a dávají přirážku. Tohle je levné. Sama si pro to jezdím až sem. Oni si to všechno dělají sami – látky, kresby i potisky. Věřte mi, nakupuju tady několik let.“
Pořád mám mírné obavy z dress code pro návštěvníky. Pokud by kostýmek na míru působil příliš těsný a vrchní část baju kurung by vyhodnotili jako halenku s kulatým výstřihem, nikam mě nepustí.
Po urgencích na všechny oficiální kanály parlamentu by člověk očekával alespoň odpověď.
Kostýmek si nakonec audienci nezasloužil, ale já cestu do Malajsie ano. Jak bláhové, že jsem si tentokrát jela pro odpovědi. Odvážím si další otázky, kufr těžší o pár knih, neoblečený kostýmek a pokračující fascinaci zemí, kterou z tribun závodního okruhu jednoduše nemáte šanci poznat.